Vesnice Olympos se nachází na samém severu ostrova a donedávna nebyla dostupná autem. Jediným spojením s okolním světem byl přístav Diafani. S přístavem vesnici spojuje tříkilometrová zpevněná silnice.
Díky letům izolace jsou tradice v této vesnici stále velmi vážené a obyvatelé často nosí tradiční kroje. Jako by se zde zastavil čas.
Olympos byl postaven mezi 7. a 9. stoletím, kdy obyvatelé vesnice Vrykus byli pravidelně napadáni Araby. Byli nuceni opustit pobřeží a rozhodli se usadit ve vnitrozemí v horách.
Tam byli v bezpečí před útoky, a vesnice uzavřena před zbytkem světa, a proto se zde v průběhu staletí jen málo změnilo.
Zachovaly se staleté zvyky, tradiční architektonický styl domů zůstal nedotčen, uspořádání a výzdoba domů. Zachoval se dokonce i jejich vlastní dialekt s prvky starověké a středověké řečtiny.
Obyvatelé Olympusu jsou hrdí na své tradice. Ženy v Olympusu nosí dva typy krojů. Jedním z nich je všední kroj, kdy se nosí jednoduchá zástěra a šátek přeložený kolem hlavy. Pro slavnostní příležitosti ženy nosí barevné oblečení a dvojitou řadu zlatých mincí.
Obyvatelé ručně vyrábějí tradiční tkané látky a složité výšivky, kromě tradičních bot zvaných stivania, které jsou součástí místního oděvu. Najdete zde také jeden z posledních tradičních větrných mlýnů.
Dominantou vesnice je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Tento kostel ze 16. století, známý také jako katedrála v Olympu, se vyznačuje impozantní zvonicí a uvnitř je zdobený barevnými freskami z let turecké nadvlády.
Lidé ve vesnici vás vítají s úsměvem na tváři. Procházíte vlastně živým muzeem.
Dlouholetou tradicí v kuchyni jsou zde makarounes. Obvykle se vyrábějí z mouky a vody a bez vajec. Neexistují žádná striktní měření ingrediencí a dokonce i proces výroby těstovin se často liší rodina od rodiny. Podávají se s restovanou cibulí (sladká žlutá cibule, karamelizovaná v olivovém oleji a na másle), česnekem, máslem a velkým množstvím strouhaného místního ovčího nebo kozího sýra - myzithra.
Po celé vesnici se chodí pěšky. Autem sem nesmíte, parkoviště jsou na kraji vesnice. Rozhodně doporučuji se sem vydat samostatně autem, než se skupinou turistů autobusem.
Z vesnice odjíždím s překrásnými, ale i rozporuplnými zážitky. Vypadá to, že vesnice ztratila svůj tradiční kolorit a stala se turistickou atrakcí. Je smutné, že turisté jsou momentálně jediným příjmem vesnice, kde se již nerodí děti a mladí obyvatelé odcházejí jinam, stěhují se na Rhodos apod. A tak jsem samozřejmě drobně "pomohla" dvěma ženám koupí suvenýrů a popovídala si s nimi. Nejúžasnější byla Evangelia (na konci vesnice kousek od kostela Christos).
Ženy vás zvou do svého domečku, a ukazují výrobky jako svoje řemeslné umění. Když prohlédnete obaly, etikety, možná zjistíte, že výroba proběhla jinde. Většina kousků nejsou jejich výrobky, jen prodávají, aby se uživily. Ještě pár let a i tato vesnice ztratí svoji autentičnost stejně jako mnoho jiných míst v Řecku.
Velice zajímavý článek o této vesnici.

Kostel Christos (první 2 fotky) se nachází v jižní části obce na velmi strmém kopci s překrásným výhledem na moře. Na mapách je v řečtině označen jako „Παρεκκλήσι“ (Pareklissi). Kostel svatého Filimona

další fotografie z vesnice Olympos

taverna Olympos Krásná rodinná taverna s lahodnými typickými jídly, které vaří Marina. Marina vyrábí své „Makarounes“ ručně za velkým otevřeným kuchyňským oknem na ulici - úžasné pozorovat kuchařku v kuchyni. Nabízejí talíř mix, na který vám dají vzorky jídel, která jsou ten den uvařená. Rozhodně doporučuji! Kromě makarounes jsem musela ochutnat i plněné cuketové květy - moc nám s Jirkou chutnaly. Bohužel jsme na oběd přišli v době, kdy bylo v Olympos mnoho autobusů s turisty, a tak taverna byla přeplněná.